Světlo

Rádiové vlny

Je zajímavé uvědomit si, že například rádiové vlny mají vlnovou délku, kterou je možné přirovnat k velkým budovám a mohou dosáhnout i délky jednoho kilometru. V rámci rádiových vln rozlišujeme záření s menší i větší vlnovou délkou, které z běžného života poznáme jako například dlouhé (DV), střední (SV), krátké (KV), velmi krátké vlny (VKV, nebo také VHF z  anglického Very High Frequency) a  ultrakrátké vlny (UKV, nebo také UHF z anglického Ultra High Frequency). Velmi krátké rádiové vlny mají mnohem menší vlnovou délku než dlouhé rádiové vlny, avšak jen v  rámci porovnání v  makrosvětě (od kilometru až po centimetry). Například v porovnání se světelným zářením je rozdíl mezi dlouhými a velmi krátkými rádiovými vlnami zanedbatelný. Zajímavé je také uvědomit si, že mikrovlnné záření, které využíváme například v  mikrovlnných troubách, má velikost vln v několika milimetrech (0,01m) a nepůsobí tedy na materiály na molekulární úrovni.

Viditelné světlo

Tu část záření, které dokáže vnímat člověk, nazýváme viditelným světlem. Někteří živočichové jsou schopni vidět i v jiných oblastech spektra záření, například včela vidí ultrafialové světlo, které člověk vidět nedokáže a některé druhy plazů dokáží vidět infračervené světlo, které taktéž člověk nedokáže svým zrakem zachytit.

Stíny vytvářejí všechny předměty, které zachytávají alespoň část světla. Světlo však musí předmět obtékat, jinak se stín nevytváří. Stín je tedy místo za předmětem, kde je méně světla než okolo. Stíny mohou být i barevné, pokud se vytváří za předmětem, který část světla propouští a zároveň je barevný. Světlo může mít různou intenzitu. Některé zdroje světla poskytují jen velmi slabé světlo, jiné vyzařují velmi intenzivní světlo. Čím víc zdrojů světla svítí do určitého prostoru, tím intenzivnější světlo v prostoru je. Z tohoto důvodu můžeme pozorovat světlejší a tmavší stíny.

Odraz svetla

Člověk vidí předměty, protože se od nich odráží světlo.Jelikož světlo putuje prostorem přímočaře, nedokážeme vidět předměty, které se nacházejí za rohem. Vidět můžeme jen předmět, na který dopadá světlo a  zároveň se toto světlo odráží do našeho oka. Jelikož všechny předměty na Zemi alespoň část světla odrážejí, jsou pro nás viditelné.Pokud by předmět pohlcoval veškeré světlo, byl by pro lidské oko neviditelný. Neviditelnými se pro člověka stávají předměty v  nepřítomnosti světla – ve tmě.Také živočichové, kteří jsou přizpůsobeni nočnímu životu a používají pro orientaci v prostředí zrak, nedokážou v úplné nepřítomnosti světla nic vidět (například kočka). Avšak při nízké intenzitě světla dokážou tito živočichové pozorovat i předměty, které člověk už nevidí. I proto mluvíme o člověku jako o  živočichovi, který je přizpůsoben dennímu způsobu života. Z  tohoto důvodu má člověk od narození přirozený respekt ze tmy.

Šíření světla

Světlo se šíří vakuem, průsvitnými a průhlednými materiály. Ve vakuu se šíří světlo nejrychleji. V různých materiálech se šíří různou rychlostí. Pokud přechází světlo z jednoho materiálu do druhého, na jeho rozhraní se láme.Tento jev můžeme pozorovat například při přechodu světla ze vzduchu do vody. Světlo se šíří vzduchem rychleji než vodou nebo sklem. Když světelný paprsek vejde ze vzduchu do vody, světlo se šíří v úseku pod vodou pomaleji než nad vodou a říkáme, že světelný paprsek se láme. Z důvodu tohoto jevu člověk vnímá předměty, které pozoruje ze vzduchu ve vodě v jiné pozici, než ve skutečnosti jsou (viz obrázky).