2 TĚLESA PŮSOBÍ NA JINÁ TĚLESA NA DÁLKU

1. TEORETICKÁ ČÁST KAPITOLYY

1.1 Charakteristika rozvíjené přírodovědné představy

Harlenová (Harlen, ed., 2015) charakterizuje uchopení této představy následovně: Veškeré objekty působí na jiné objekty bez toho, aby se jich dotýkaly. V některých případech putuje vliv jednoho objektu k druhému ve formě radiace (např. viditelného světla). V jiných případech se vliv jednoho objektu na druhý vysvětluje přítomností silového pole, např. magnetického, elektrického nebo gravitačního pole. Gravitace je všudypřítomná síla působící mezi všemi objekty bez ohledu na to, zda jsou malé nebo velké. Gravitace způsobuje udržování planet na jejich orbitálních dráhách okolo Slunce a způsobuje, že předměty na Zemi padají směrem ke středu Země.

Ve smyslu konceptu velkých vědeckých představ jde o uchopení ucelené představy o silovém působení na dálku. Jde o jev, který je pozorovatelný jen zprostředkovaně, t. j. není možné přímo pozorovat samotnou sílu, ale jen projev jejího působení, např. přitáhnutí kovové sponky k  magnetu nebo pád předmětu na zem. Z  tohoto důvodu je tvorba samotné představy o tomto jevu náročnější. Harlenová ve své publikaci zaměřené na práci s konceptem velkých vědeckých představ (Harlen, ed., 2015) dokonce při tomto konceptu uvádí jeho elementární uchopení až pro věk 7 – 11 let. To znamená, že nepočítá s jeho rozvojem v předprimárním vzdělávání.

1.2 Navrhovaná úroveň rozvoje velké idey na 1. stupni základní školy

V období mladšího školního věku (7 – 11leté děti), což odpovídá primárnímu přírodovědnému vzdělávání, by (podle konceptu rozvoje velkých vědeckých představ od Harlenové) měli mít žáci vytvořenou představu o tom, že předměty mohou působit na jiné předměty, i když nejsou v přímém kontaktu. Například světlo z blízkých světelných zdrojů, jakými jsou například žárovky nebo oheň, ale i ze vzdálených, jakými jsou například Slunce a hvězdy, můžeme vidět, protože působí na předměty, ke kterým se dostane například i náš zrak (oči). Objekty, které vidíme vyzařují nebo odrážejí světlo, které dokáže identifikovat naše oko. Zvuk vychází z  předmětů, které vibrují a  můžeme ho identifikovat do určité vzdálenosti od jeho zdroje, protože způsobuje rozvibrování vzduchu nebo jiných materiálů okolo. Zvuk uslyšíme tehdy, když vibrace vzduchu proniknou do našich uší. Dalšími příklady objektů, které ovlivňují jiné objekty bez toho, aby se jich dotýkaly jsou magnety nebo elektrické náboje a gravitace, která způsobuje, že věci padají na zem.

Z uvedeného je zřejmé, že tématicky je koncept pokryt magnetizmem, gravitací, elektřinou, světlem a zvukem. Podle konceptu velkých vědeckých představ se v období mladšího školního věku očekává, že žák vnímá světlo (ať už z  blízkých zdrojů, jakými je oheň, či žárovka, nebo ze vzdálených zdrojů, jakými je Slunce nebo jiné hvězdy) jako pozorovatelnou existenci, která dokáže ovlivňovat předměty i na velmi velké vzdálenosti; například je zahřívá nebo způsobuje, že je vidíme.

Dalším prvkem představy je chápání toho, že předměty vidíme z  toho důvodu, že jsou zdrojem světla nebo světlo odrážejí. Součástí tohoto konceptu je také koncept zvuku. Žák by měl disponovat představou, že zvuk je tvořen vibrujícími předměty a  přenáší se na dálku jen prostřednictvím rozvibrování materiálu, například vzduchu, ale také jakýchkoliv jiných látek. Žáci by taktéž měli vnímat vzájemné působení magnetů a  působení magnetů na některé předměty na dálku, vzájemné působení elektrických nábojů (nejlépe demonstrovatelné na projevech statické elektřiny) a působení gravitační síly Země na různé předměty.