6 NAŠE SLUNEČNÍ SOUSTAVA JE VELMI MALOU ČÁSTÍ JEDNÉ Z MILIARD GALAXIÍ VE VESMÍRU

Orientace v přírodě

V přírodě je možné orientovat se pomocí mapy buzoly nebo azimutu. Pokud nemáme k  dispozici žádné pomůcky, musíme si pomoci různými přírodními jevy a  úkazy. Způ­ sobů, jak se v této situaci orientovat je mnoho. Vždy bychom měli vědět nebo mít alespoň základní představu o tom, kde jsem, kterým směrem je cíl mé cesty a kterými směry jsou další důležitá místa v okolí. K tomu je třeba si před cestou nastudovat trasu a její okolí na mapě, mít mapu s sebou a pokud možno si ji zapamatovat (pro případ, že o ni přijdeme), umět určit polohu na mapě a mapu zorientovat. Základem je neustále si všímat, kudy jdeme a vědět, kde je na mapě trasa a naše současné stanovisko, celou cestou mít představu o světových stranách a kdykoliv je vědět co nejpřesněji určit. Znalost času nám usnadní orientaci v terénu, případně je nutné se naučit odhadovat, kolik je hodin.

Orientace podle přírodních úkazů

Velmi zhruba se můžeme orientovat podle různých přírodních úkazů. Strmější strana mraveniště směřuje na sever, mírnější na jih.

Obrázek 69: Mravenište

Letokruhy na pařezech stromů jsou zpravidla na severní straně hustší než na jižní. Lišej­níky na kmenech osamělých stromů rostou obyčejně na severozápadní straně.

Obrázek 70: Letokruhy
Obrázek 71: Lišejníky na kmenu stromu

Sníh taje od jižních svahů. Sníh se tedy při jarním tání drží nejdéle na severních svazích. Slunečnice se otáčejí za sluncem i při zatažené obloze. Čelní stranu včelínů natáčejí včelaři obyčejně na jih. Kostely stojí věží nebo hlavním vchodem vždy na západ, oltářem na východ.

Orientace podle Slunce

Ráno slunce vychází na východě, v  poledne je nad jihem a  večer zapadá na západě. V  případě východu a  západu slunce jde o  hrubé odhadnutí směru, které je přesné jen v den rovnodennosti, kdy je bílý den stejně dlouhý jako noc. Světové strany můžeme ur­ čit i podle stínu, pokud se v pravé poledne (slunce je nejvýše nad obzorem a zároveň nad jihem) postavíme zády ke slunci, náš stín směřuje na sever.

Pokud si chceme být jisti určením světových stran, stačí najít krátké dřívko, které zapíchneme do země. Místo, kde končí jeho stín, si označíme kamínkem. Počkáme, než se stín posune zhruba na vzdálenost jednoho kroku a opět si vrchol stínu označíme kamínkem. Pokud se postavíme ke kamínkům, abychom byli zády ke dřívku, měl by být přesně před námi sever, po naší levici je západ, po pravici východ a za zády je logicky jih.

Obrázek 72: Určení světových stran 1

(zdroj: http://www.radyprovsechny.cz/jak-urcit-svetove-strany-bez-kompasu/)

Na rovném a čistém kousku země zabodněte svisle rovnou tyč dlouhou jeden metr. Všimněte si, kam dopadá její stín a vrchol stínu označte kamínkem nebo dřívkem (1). Počkejte nejméně 15 minut a označte polohu nového stínu (2). Body spojte a dostanete směr východ – západ, přičemž označení (1) je směrem na západ. Severojižní směr je kolmý na tuto spojnici. Tato metoda funguje kdekoliv během dne, pokud svítí slunce a  v  jakékoliv zeměpisné šířce. Metodu používejte během cesty jako namátkovou kontrolu.

Obrázek 73: Určení světových stran 2

Další, přesnější metoda, avšak pokud máte čas, vyžaduje, abyste vrchol prvního stínu označili už ráno. V  této vzdálenosti narýsujte kruhový oblouk, přičemž metrová tyč je jeho středem. Jak se bude blížit poledne, bude se stín zmenšovat a pohybovat. Odpoledne, když se začne stín opět prodlužovat, označte přesný bod, ve kterém se stín dotkne oblouku. Oba tyto body spojte a dostanete směr západ – východ, přičemž západ udává ranní bod.

Obrázek 74: Určení světových stran 3

Orientace podle hvězd

Za bezmračné noci se můžeme orientovat podle hvězd. Polárka (nebo také Severka) je hvězda, ke které směřuje rotační osa Země a nachází se přímo nad severem ve výši 50° nad obzorem (platí pro zeměpisné souřadnice České republiky).

Obrázek 75: Určení světových stran podle Polárky

(zdroj: http://www.radyprovsechny.cz/jak-urcit-svetove-strany-bez-kompasu/)

Je vhodné znát některé výrazné souhvězdí, např.Velkou medvědici (nebo její část zvanou asterismus Velký vůz),Cassiopeu nebo Orion. Stejně jako ostatní hvězdy severní oblohy zdánlivě krouží kolem Severky, ale ty první dvě souhvězdí jsou dobře rozpoznatelné a téměř celé nezapadají. K určení své polohy můžete využít i zdánlivý pohyb jiných hvězd. Zabodněte dvě ne stejně dlouhé tyčky do země tak, abyste při nich měli místo na pozorování (nebo použijte hlaveň pušky, kterou zapřete do stabilní pozice). Přes tyto dva pevné body pozorujte hvězdu během asi 15 minut. Můžete kteroukoliv hvězdu kromě Polárky. Po tomto pozorování zjistíte, že se hvězda zdánlivě pohybuje. Z tohoto zdánlivého pohybu hvězdy můžete odvodit směr, ke kterému míříte.

Na severní polokouli platí tato pravidla: Když hvězda stoupá, díváte se přímo na východ. Když hvězda klesá, díváte se přímo na západ. Když se hvězda pohybuje obloukem doprava, díváte se na jih. Když se hvězda pohybuje obloukem doleva, díváte se na sever. Na jižní polokouli platí tato pravidla opačně:

Orientace podle Měsíce

Měsíc se po obloze pohybuje, podobně jako Slunce, po jižní části oblohy směrem od východu na západ. Na rozdíl od Slunce se ale místo i čas jeho východu a západu řídí tím, v jaké je fázi. Podle času a fáze Měsíce můžeš snadno určit směr, při platnosti letního času jsou časy o hodinu více.

Obrázek 76: Orientace podle Měsíce

V libovolné fázi Měsíce, když je osvícený jen částečně, lze velmi přibližně určit jižní směr jako průsečík obzoru a spojnice cípů měsíce.

Obrázek 77: Určení jižního směru podle Měsíce