Účinné látky v léčivých rostlinách

Léčivá rostlina obsahuje látky schopné léčit nemoc nebo předcházet jejímu vzniku (Moravcová, 2006).

Produkty primárního metabolismu

První skupinou účinných látek v rostlinách jsou produkty primárního metabolismu– cukry (sacharidy) a tuky (lipidy). Rostlinné sacharidy se získávají např. z ječmene obecného (Hordeum sativum), kde se používají naklíčené a  usušené obilky, které obsahují škrob, který se klíčením mění na maltózu, která se aplikuje jako posilující látka při různých onemocněních.

Lipidy znají děti běžně z domácí kuchyně. Můžeme je rozdělit na tuky, oleje a vosky. Farmaceutické využití má mnoho rostlinných olejů, např. olivový olej získávaný lisováním bobulí olivovníku evropského (Olea europaea)a používá se např. jako emulze pro injekce nebo v nosních kapkách (Pinosol) a má jemně projímavé účinky.

Třísloviny

Další skupinou účinných látek jsou třísloviny, které se původně používaly na zpracovávání kůží (odstraňovaly tedy zbytky tkání a  změkčovaly) a  na výrobu inkoustů. Jsou to látky, které se srážejí v přítomnosti bílkovin (proteinů), proto se používají jako protijedy proti jedům bílkovinného původu, dále v přítomnosti těžkých kovů nebo alkaloidů. Tedy při podezření na otravu těmito látkami se podával silný čaj, který obsahuje třísloviny. Třísloviny jsou nejčastěji obsaženy v listech, plodech (jejich obsah se snižuje zráním plodu), v kůře (smrkové, dubové, vrbové), v kořenech. Vyskytují se v čeledích: rdesnovitých (Polygonaceae), růžovitých (Rosaceae), bukovitých (Fagaceae) nebo vřesovcovitých (Ericaceae). Mají stahující (adstringentní) účinky, zklidňují rány (nesmí se však používat na rozsáhlé rány, může pak dojít k resorpci taninu a poškození jater). Používají se k léčbě popálenin a omrzlin, jako kloktadla, potlačují pocení, využívají se proti průjmům a pod.

Glykosidy

Následuje obrovská skupina glykosidů, což jsou účinné látky obsahující sacharid a  necukerní složku aglykon. Patří sem kardioaktivní glykosidy, saponiny, thioglykosidy a řada dalších se specifickými účinky na organismus. Saponiny ve styku s vodou pění a používají se na výrobu mýdel, např. kořen mydlice lékařské (Saponaria officinalis) a jsou velmi toxické pro ryby. Thioglykosidy běžně konzumujeme v potravě, obsahují je rostliny z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), např. zelí, kedluben, květák, hořčice, ředkev, křen a pod. Všechny se vyznačují hořčičnými látkami štiplavé chuti, které působí dezinfekčně. Řada glykosidů však vyžaduje přesné dávkování a nejsou tedy určeny pro domácí použití, např. kardioaktivní glykosidy (např. konvalinka vonná – Convallaria majalis).

Alkaloidy

Rostliny obsahují také jedovaté alkaloidy, například kapsaicin v paprikách (Capsicum), který způsobuje místní prokrvení a vyvolává pocit tepla nebo různé návykové látky, které se aplikují pouze na lékařský předpis, protože hrozí nebezpečí návyku, např. efedrin, který se nachází v chvojníku (Ephedra), opiátové alkaloidy, např. morfin, obsažený v latexu máku (Papaver somniferum) nebo ve vlaštovičníku větším (Chelidonium majus), nikotin v tabáku (Nicotiana tabacum) a jiné. Řada alkaloidů je považována za stimulanty, např. kofein v čajovníku (Thea), kávovníku (Coffea).

Silice

Další významnou skupinou látek jsou těkavé látky terpenického charakteru, které způsobují vůni rostlin a lákání hmyzu – silice. Vysokým obsahem silic se vyznačují čeledi borovicovité (Pinaceae), zázvorníkovité (Zingiberaceae), vavřínovité (Lauraceae), hluchavkovité (Lamiaceae) či miříkovité (Apiaceae). Silice jsou uloženy v různých částech rostliny. Jako poslední zmíníme amara neboli látky, které mají velmi hořkou chuť.