Složení organizmů

Živé organizmy rozdělujeme na buněčné a nebuněčné. K nebuněčným organizmům zařazujeme viry, které jsou závislé na hostitelské buňce. Buněčné organizmy můžeme ještě rozdělovat na jednobuněčné a mnohobuněčné. Jak už název napovídá, jednobuněčné mají tělo tvořené jen jedinou buňkou, která vykonává všechny funkce.

Podle organizace jádra a ostatních buněčných struktur rozeznáváme buňky prokaryotické (tvořené jednou molekulou DNA, která není od cytoplazmy oddělená membránou; neobsahuje organely skládající se z membrán, nemá cytoskelet, přítomné jsou jen ribozómy) a eukaryotické (jádro oddělené od cytoplazmy jadernou membránou, obsahuje membránové organely, přítomný cytoskelet).

Prokaryotické buňky tvoří jen jednobuněčné organizmy (např. sinice a bakterie). Eukaryotické buňky vytvářejí jednak jednobuněčné (prvoci), ale i mnohobuněčné organizmy (houby, rostliny, živočichové).

Buňka

Buňka je základní stavební a funkční jednotka všech žijících organizmů, která zabez‑ pečuje příjem živin, jejich transformaci na energii, vykonává specifické funkce. Pro organizaci těchto všech procesů jsou potřebné mnohé chemické reakce. Pro uskutečnění chemické reakce v buňce je potřebná energie, kterou buňka dokáže získat přeměnou látek. Hovoříme o metabolizmu neboli látkové přeměně.

Procesy v buňce je potřeba chápat komplexně. Tzn. nemůžeme je oddělovat, protože spolu úzce souvisí. Např. příjem látek do buňky probíhá společně s výdajem látek.

Buněčné procesy

V buňkách organizmu probíhají:
• Anabolické reakce – syntézy produktů z několika substrátů. Jsou endergonické, t. j. vyžadují dodávku energie, protože u nich dochází ke spotřebě energie; využití substrátů na syntézu látek potřebných pro stavbu nebo funkci těla (bílkoviny, enzymy).
• Katabolické (rozkladné) reakce – degradace, štěpení molekuly substrátu na několik molekul produktu. Jsou exergonické – energie se uvolňuje, část z ní je zachytávána např. v ATP:

– (1) chemická energie – využitá pro funkci organizmu (max 27 %),
– (2) tepelná energie – udržování stálé tělesné teploty.

V živém organizmu není oddělen metabolizmus látek od energetických přeměn.

Podle způsobu získávání energie rozlišujeme organizmy autotrofní a heterotrofní. Kromě toho ještě rozeznáváme mixotrofní organizmy (podle potřeby jsou schopné využívat autotrofní a heterotrofní způsob výživy – např. masožravé rostliny).

Autotrofné organizmy jsou schopné využívat energii slunečního záření a syntetizovat z jednoduchých anorganických látek látky organické v procesu fotosyntézy. Mezi autotrofní organizmy zařazujeme hlavně rostliny. V jejich strukturách se nachází chlorofyl (zelené barvivo) a chloroplasty (je v nich uložen chlorofyl), které jsou potřebné pro uskutečnění fotosyntézy.

Anabolické reakcie – syntézy produktov z niekoľkých substrátov. Sú endergonické, t. j. vyžadujú dodávku energie, pretože dochádza pri nich k spotrebe energie; využitie substrátov na syntézu látok potrebných pre stavbu alebo funkciu tela (bielkoviny, enzýmy).

Katabolické (rozkladné) reakcie– degradácia, štiepenie molekuly substrátu na niekoľko molekúl produktu. Sú exergonické– energia sa uvoľňuje, časť z nej je zachytávaná napr. v ATP:

– (1) chemická energia– využitá pre funkciu organizmu (max 27 %),
– (2) tepelná energia– udržiavanie stálej telesnej teploty.

V živom organizme nie je oddelený metabolizmus látok od energetických premien.

Podľa spôsobu získavania energie rozlišujeme organizmy autotrofné a heterotrofné. Okrem toho ešte rozoznávame mixotrofné organizmy(podľa potreby sú schopné využívať autotrofný a heterotrofný spôsob výživy – napr. mäsožravé rastliny).

Autotrofné organizmy sú schopné využívať energiu slnečného žiarenia a syntetizovať z jednoduchých anorganických látok látky organické v procese fotosyntéza. Medzi autotrofné organizmy zaraďujeme najmä rastliny.V ich štruktúrach sa nachádza chlorofyl (zelené farbivo) a chloroplasty (je v nich uložený chlorofyl), ktoré sú potrebné pre uskutočnenie fotosyntézy.