Úkol 3

Pomůcky pro dvojici/skupinu:

špagát, nůžky, plátno, plastelína, váhy

Postup:

V  úvodu aktivity učitel zjišťuje představy žáků o  tom, jak padají předměty k  zemi. Může použít následující otázky: Padají na zem všechny předměty? Padají na zem všechny předměty stejně rychle? Co ovlivňuje to, jak věci padají na zem (kterým směrem, jak rychle)? Umím vymyslet něco, co zpomalí nebo zrychlí pád předmětu na zem?nbsp;Důležité je, aby skutečně šlo o  zjišťování představ žáků. Prvním principem (identifikace dětských představ) je, aby se učitel ptal tak, že chce skutečně zjistit názor, ne vědomost, aby žáci neměli pocit, že se učitel ptá na něco, co s nimi neprobíral, oni by to měli vědět a nevědí. Skutečně musí jít o zvědavé dotazování se na minulou zkušenost, proto je vhodné používat úvodní formulace otázek: Co myslíš... Jaká je tvá představa... Přemýšlej, co podobné jsi zažil... a  podobně. Druhým principem je dát dostatek času, aby si každý jeden žák mohl odpověď promyslet. Proto není vhodné nechat žáky ať frontálně reagují, vždy poté reaguje pár žáků (často i nepromyšleně) a ostatní zůstávají ve svých představách neaktivní.

Pokud nezačne žák používat to, co už ze zkušeností o zkoumaném jevu ví, nemůžeme předpokládat, že se jeho představa vlivem zkoumání změní. Lepší je, pokud učitel žáky nabádá, aby se ve skupině poradili. Zároveň tím vytváří představu o tom, že zkoumání je kolektivní aktivita se společným cílem a společným výsledkem, přesně tak je to v samotné vědě a technice. Každý produkt (ať už v podobě objevu, vysvětlení nebo přímo praktického řešení nebo konstrukce) vzniká v kooperativní atmosféře, kde každý přispěje svérázným způsobem.

Kromě toho, že úvodním zjišťováním (které při precizní práci zabere poměrně mnoho času, který je ale potřeba vnímat jako významnou součást vzdělávací aktivity) učitel zjistí, jaké mají žáci představy o pádu předmětů, jaké jsou v představách rozdíly, vede diskuzi tak, aby identifikoval spolu s dětmi otázku, která bude předmětem jejich zkoumání. Pokud před touto aktivitou učitel realizoval také 1. a 2. úkol, identifikace představ má význam i ve smyslu zpětné vazby na to, co žáci v předcházejícím zkoumání zjistili.

Následně se učitel ptá, kde člověk zpomalování pádu používá; zda je možné zpomalit pád člověka, pokud ano, jak. Navrhne žákům, aby se pokusili zkonstruovat padák . Aby bylo konstruování smysluplné, nejprve vede žáky k zamyšlení se nad tím, jak by postupovali, pokud by měli k  dispozici jen následující předměty: špagát, nůžky, plátno a  plastelínu. Vhodné je, pokud mají děti tyto materiály k dispozici ve skupině, aby si je mohli prohlédnout. Nejoptimálnější je, když se žáci pokusí nakreslit padák tak, jak by ho uměli vytvořit z  materiálů, které mají k  dispozici. Učitel vede žáky k  tomu, aby se pokusili své návrhy realizovat.

Poté, co děti své prototypy zkonstruují, vede učitel žáky k  zamyšlení se nad tím, jak by mohli prověřit, zda padáky fungují. Postup, který budou používat by měl vyplynout ze společné diskuze, aby žáci pochopili, jak přesně a proč právě tak budou fungování padáku ověřovat. Nejjednodušší způsob ověření fungování padáku spočívá v  tom, že si žáci vytvoří dvě stejně velké (těžké) kuličky plastelíny (nejlepší je, pokud je i odváží, aby byly skutečně stejně těžké), jednu připevní na vytvořený prototyp padáku a obě pustí ze stejně velké výšky – jedna bude zpomalována vytvořeným prototypem padáku a  druhá bude padat přímo k zemi. Vhodné je testovat padáky z co největší výšky, nejlépe z poschodí, aby byl rozdíl v padání co nejvýraznější; postačí však i dva metry. Důležité je, aby si žáci uvědomili, že padák funguje tehdy, když kulička s padákem dopadne později než kulička bez padáku.