Tento projekt byl financovaný s podporou programu Erasmus+
6 NAŠE SLUNEČNÍ SOUSTAVA JE VELMI MALOU ČÁSTÍ JEDNÉ Z MILIARD GALAXIÍ VE VESMÍRU
- Teorie
- Úkoly
- Pracovní listy
- Workshopy
Souhvězdí
Souhvězdí je oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi, jde o zcela náhodné skupenství hvězd, které spolu nejsou fyzikálně spjaty. Jde o pojmenování různých částí noční oblohy z důvodu snadnější orientace a z počátku hlavně ustanovení kalendáře. Hranice souhvězdí byla stanovena v roce 1925 Mezinárodní astronomickou unií. Tehdy bylo „zřízených“ 88 souhvězdí, z nichž 48 nese pojmenování ještě z antických dob a vztahují se k řeckým mýtem.
Pojmenování souhvězdí
Pozornost si zaslouží i proměny nejvyššího boha Dia (Labuť, Orel, Býk). Na obloze nechybí ani příběh Persea (Perseus s Medúzou v ruce, Andromeda, Cefeus, Cassiopeia, Velryba, Pegas) či bájného lovce Oriona (Orion, Štír, Plejády, Malý a Velký pes, Zajíc). Najdeme zde Hérakla (Herkules) a obrazy některých z jeho dvanácti prací (Hydra, Rak, Lev, Drak). Souhvězdí Malého medvěda a Velké medvědice mají svůj vlastní příběh spojený s Loveckými psy a Pastýřem. Blíženci jsou řečtí hrdinové Dioskurové Kastor a Polydeukés, kteří se zúčastnili na výpravě Argonautů (ta je vyobrazena především lodí Argó, kterou nám Mezinárodní astronomická unie na počátku 20. století rozdělila na čtyři souhvězdí jižní oblohy – Kompas, Plachty, Lodní kýl a Lodní stožár).
Na noční obloze najdeme i drobnější příběhy, spojené například s Vlasy Bereniky, Severní korunou, Havranem a Sklenkou, Šípem, Lyrou, Delfínem, Vlkem, Eridanem, Oltářem. Z jižní oblohy znal starověk ještě egyptské souhvězdí ptáků Fénixe a Jeřába, Jižní rybu a Jižní korunu.
Souhvězdí zvěrokruhu
Tyto souhvězdí se dají nalézt většinou na severní obloze, nacházejí se na té části oblohy, která byla viditelná z 35° severní šířky. Mezi nejstarší pojmenované souhvězdí nepo chybně patří souhvězdí zvěrokruhu. Nejdůležitějším souhvězdím zvěrokruhu je přitom pro staré národy souhvězdí Býka. Toto souhvězdí bylo tehdy prvním jarním souhvězdím.
Zahlédnutí Býka, resp. jeho části, otevřené hvězdokupy Plejády, znamenal příchod jara. V polovině 18. století měřil a katalogizovat francouzský astronom Lacaille hvězdy jižní oblohy. K tomu potřeboval pojmenovat nová souhvězdí, čímž se zasloužil o umístění astronomických a vědeckých přístrojů na jižní oblohu: Vývěva, Rydlo, Kružítko, Pec, Hodiny, Mikroskop, Pravítko, Oktant, Malíř, Síť, Sochař, Dalekohled, Stolní vrch a Kompas. Některé souhvězdí, např. Jednorožec, jsou sice novověké, ale pojmenované podle antické báje z úcty ke starým civilizacím. Souhvězdí jižní oblohy vznikly později.