Klíčení semen a růst rostlin

Známe tři typy kořenů – hlavní kořen (může růst u některých rostlin až do délky 1 – 2 m, tvoří základ celé kořenové soustavy), boční kořeny (vznikají jen na primárně rostoucích kořenech, zabezpečují příjem vody, kyslíku, vzdušné vlhkosti) a vedlejší kořeny (vznikají na stonku nebo na orgánech z něj odvozených).

Kromě toho rozlišujeme 2 typy kořenové soustavy, a to primární (Obrázek 93, allorrhizia) – dominuje hlavní kořen, který se rozrůstá na početné boční kořeny (nahosemenné a krytosemenné dvouděložné rostliny) a adventivní kořenovou soustavu (Obrázek 93, homorrhizia) – složená z hlavního primárního kořene a vedlejších kořenů, které jsou dominantní (jednoděložné rostliny).

• Stonek – na radiálním řezu na stonku rozlišujeme pokožku (pokrývá celý povrch stonku), primární kůru (mezi pokožkou a středním válcem) a střední válec s cévními svazky

Podle rozvětvení rozlišujeme stonky hroznovité (Obr. a; hlavní stonek je přímý a nejdelší, boční stonky jsou kratší), vrcholičnaté (Obr. b; hlavní stonek zastaví růst a dceřiné ho přerostou), sympodiální (Obr. c; hlavní stonek zastaví svůj růst a dceřiné ho zatlačí na stranu a postaví se do směru růstu jako hlavní stonek, např. vinná réva), vidličnaté (Obr. c; rozvětvení stonku do vidlic):

Z hlediska tvaru stonku podle průřezu rozeznáváme stonky válcovité (Obr. a; např. žito), stlačené (Obr. b; např. lipnice), trojhranné (Obr. c; např. česnek medvědí), čtyřhranné (Obr. d; např. hluchavka bílá) a rýhované (Obr. e; přeslička rolní – letní lodyha).

• List– orgán omezeného růstu, který má fotosyntetickou, odpařovací a výživnou funkci. Na listu rozeznáváme listovou čepel (hlavní část listu, na povrchu je pokožka s průduchy, kryje a chrání vnitřní pletiva listu a usměrňuje světelné paprsky), stopku a pochvu. Na listu rozeznáváme líc a rub (bifaciální list). Vyskytují se však i takové listy, které mají obě strany stejné (např. tulipán). Hlavně na rubu listu se vyskytuje listová žilnatina (žíly a žilky). Rozeznáváme rovnoběžnou žilnatinu, vrcholově souběžnou, zpeřenou, dlanitou a znoženou žilnatinu (Sekerka, Múdry, 2005).

B) tvary členěných jednoduchých listů (např. peřenolaločnaté a pod.))

C) tvary složených listů (např. licho zpeřené a pod.)

PU listů rozeznáváme i jejich uložení na stonku. Může jít o střídavé, vstřícné, vstřícné křížmostojné a přeslenité postavení.

• Květ– výtrusorodý výhonek omezeného růstu, který se účastní pohlavního rozmnožování rostlin. Květ se skládá z květního lůžka (rozšířená část hlavního nebo bočního stonku – diferencuje se tu květ; jsou zde uloženy květní obaly, tyčinky a plodolisty), květních obalů (mohou být nerozlišené, které vytvářejí okvětí – všechny lupínky (okvětní lístky). Jsou stejné barvy (tulipán, narcis) nebo rozlišené – kalich – zelené lupínky a koruna – barevné lupínky), tyčinek (samčí část květu, která se skládá z nitky, prašníku a pylových zrn) a pestíku (samičí část květu, na kterém rozlišujeme semeník, čnělku a bliznu).

• Plod– vzniká ze semeníku nebo celého pestíku. Jeho funkcí je ochraňovat a obalovat vajíčka, zároveň je i vyživovat. Plody dělíme na dužnaté (bobule – borůvka, peckovice – švestka, malvice – jabloň), suché pukavé (měchýřek – pivoňka, lusk – bob, šešule – brukvovité, šešulka – křen, tobolka – prvosenka) a suché nepukavé (oříšek – líska, nažka – pampeliška, obilka – obilí), plody poltivé a lámavé (dvounažka – mrkev, tvrdka – hluchavka, struk – ohnice polní) a plody semenné (šiška – jehličnany, semenná peckovice – jinan).

Přechod rostliny z vegetativní fáze do rozmnožovací – kvetení

Jde o přechod do fáze kvetení, která začíná diferenciací základů orgánu květu (Sekerka, Múdry, 2005). Na zahájení kvetení potřebuje rostlina určité vnější podmínky, a to vhodnou teplotu a světlo. Některé druhy rostlin (např. obilniny) vyžadují před kvetením tzv. zimní chlad (teploty nad nulou až do +15 °C).

Pro zahájení kvetení je důležitá také délka dne, respektive délka denního osvětlení. Podle něj můžeme rostliny rozdělit na:

A) tliny dlouhého dne – kvetoucí v letním období, kdy jsou dny dlouhé, např. obilniny, mrkev, špenát atd., dolní hranice 10 – 14 hodin.

B) Rostliny krátkého dne – kvetoucí v jarních nebo podzimních měsících, kdy jsou dny krátké, např. slunečnice, chryzantéma, sója atd., horní hranice 10 – 14 hodin.

C) Rostliny neutrální – kvetoucí bez ohledu na délku osvětlení, např. kukuřice, muškát.