Vlastní pohyb hvězd

Všechny hvězdy, bez rozdílu, se účastní zdánlivého otáčení nebeské sféry. Ten je proje­ vem rotace Země. Vedle tohoto zřejmého pohybu má každá hvězda svůj individuální pohyb.Je možné ho zjistit pomocí přesných astronomických přístrojů. V astronomických katalozích se vlastní pohyb zpravidla určuje jiným způsobem, a to rozkladem na vlastní pohyb v rektascenzi (zdánlivý pohyb hvězdy po nebeské sféře rovnoběžný se světovým rovníkem) a vlastní pohyb v deklinaci(zdánlivý pohyb hvězdy po nebeské sféře ve směru kolmém k rovníku). Ve vlastním pohybu je také zahrnut pohyb Slunce v prostoru.

Pokud vyloučíme z  vlastního pohybu složku způsobenou pohybem Slunce (paralaktic­ký pohyb), dostaneme skutečný pohyb hvězdy (pekuliární pohyb). Vzhledem k  velké vzdálenosti hvězd(i těch „blízkých“) je jejich vlastní pohyb velmi malý, udávaný v uh­ lových sekundách za rok. Měřitelnou změnu polohy hvězdy na obloze je možné určit až za několik desítek let. Změna tvaru souhvězdí je viditelná až po statisících letech. Největší vlastní pohyb má Barnardova hvězda, a to 10,36“ za rok. Na obloze se posune za dvě století o měsíční průměr.