

Kromě výroby papírového Slunce v měřítku s ostatními planetami můžeme vymodelovat i jeho povrch. Ve vrchní vrstvě Slunce (konvektivní zóně) probíhá přenos energie prouděním. Tato vrstva se chová jako zahřívající se voda v hrnci. Teplá voda stoupá vzhůru, předá teplo do okolí a ochlazená klesá dolů (Obrázek 78).
Povrch Slunce je tak zcela zaplněn tzv. Bénardovými buňkami. Uprostřed těchto buněk dochází k vyvěrání horkého materiálu, po stranách buňky pak ochlazený materiál klesá dolů. Tento jev se také nazývá granulace slunečního povrchu. Granulaci slunečního povrchu snadno nasimulujeme v ploché nádobce pomocí oleje smíchaného s hliníkovým práškem (Obr. 3).