Úkol 3

Pomůcky pro dvojici/skupinu:

2 stejné baterky, předmět (např. figurka z Člověče, nezlob se)

Postup:

V  úloze jsou žáci vedeni ke zkoumání toho, jak vzniká stín a  jak je možné měnit vlastnosti stínu vlivem změny různých podmínek. Otázkami jsou vedení k  tomu, aby jejich zkoumání bylo detailní a aby se soustředili na to, jak se jev chová v různých situacích. Následně jsou vedeni k tomu, aby toto poznání využili při formulaci předpokladů ke dvěma zvláštním situacím. V první je jejich úkolem uvažovat nad tím, kolik stínů bude mít předmět, pokud se bude nacházet v  místnosti se čtyřmi světly. Úkol je zaměřen na to, aby žáci uvažovali nejen nad tím, zda může mít předmět více stínů, ale i nad tím, kdy se stín předmětu nevytváří. Odpověď na otázku tak může být různě široká, podle toho, jak dokáže žák o otázce přemýšlet a jak umí využít předcházející poznání. Podle toho se očekává i přiměřené zdůvodnění řešení úkolu. Například, žák může tvrdit, že předmět může mít 4 stíny, ale může mít také jen tři stíny, pokud se předmět například nachází přesně pod jedním ze zdrojů, nebo pokud se nachází pod lampou, tak se stín nevytváří.

Druhá otázka, kterou žáci na základě zkoumání stínů řeší, je zaměřena na zkoumání toho, zda se vytvářejí stíny, pokud na předmět svítíme ze dvou opačných stran stejnými světly a to pod stejným úhlem. Vhodné je, pokud učitel žákům představí dva alternativní předpoklady. Podle prvního předpokladu se stíny tvořit nebudou, přičemž učitel předpoklad dětem zdůvodní tím, že pokud je stín místo za předmětem, kam se světlo nedostane, ale to světlo tam dodáme z druhé strany druhou baterkou, tak se stíny nevytvoří. Druhý předpoklad vysvětluje jev tak, že se vytvoří dva stíny, protože máme dva zdroje světla. Tímto způsobem učitel vytváří (kromě jiného) příklad osoby, která se snaží vytvářet předpoklady na základě předcházejícího poznání a logického usuzování. To znamená, že nehádá, ale skutečně se snaží svůj předpoklad zdůvodnit.

Po vytvoření předpokladů učitel žákům poskytne dvě stejné baterky a předmět, poté žáci zkoumají, zda se tvoří dva stíny nebo žádný. Žáci zjistí, že se tvoří dva stíny. Učitel může žákům poskytnout vysvětlení. Když svítíme dvěma baterkami na ten stejný předmět, tak jsou místa, na které svítíme oběma baterkami (je tam dvakrát víc světla) a jsou místa, na která svítíme jen jednou baterkou, čímž vzniká místo, kde je méně světla – stín.

Následně může učitel vést žáky k  aplikaci poznání toho, jak se stíny chovají v  otázce: Kolik stínů má fotbalista na fotbalovém hřišti, pokud hraje pod světly? Vhodné je, pokud učitel vede žáky k tomu, aby nejprve tvořili předpoklady a ty si následně ověřovali prostřednictvím sledování fotbalového zápasu nebo modelováním fotbalového hřiště v krabici od bot se čtyřmi světly a figurkou hráče. Aby žáci přemýšleli o situaci precizně a měli tak snahu používat všechna svá dosavadní poznání, učitel při tvorbě předpokladů klade i dílčí otázky, například: Bude mít fotbalista při pohybu po hřišti stále stejný počet stínů? Kolik stínů bude mít, pokud bude kopat rohový kop? Budou všechny jeho stíny stejně tmavé? A pod.