Ochrana přírody v ČR

Ochrana přírody v ČR je legislativně řešena Zákonem o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.), který řeší obecnou ochranu přírody a krajiny (ta se zabývá ochranou neživé části přírody – ochrana jeskyní, šetrného využívání přírodních zdrojů, ochranu dřevin mimo les, a pod.) a zvláštní ochranu přírody a krajiny orientovanou na územní ochranu a ochranu rostlin a živočichů.

Příkladem ochrany dřevin mimo les jsou památné stromy. Stromy (nebo stromořadí) mimořádného vzrůstu nebo stáří, stromy mající zvláštní habitus (celkový vzhled), stromy, které jsou krajinnými dominantami, nebo stromy upomínající na určitou historicou událost nebo pověst nebo stromy doprovázející nějakou kulturní památku (kapli, kostel, boží muka, studánku). Jsou označeny tabulí s malým státním znakem a nápisem Památný strom.

Územní ochrana se zabývá zvláště chráněnými územími, které rozlišujeme podle rozlohy na velkoplošná a maloplošná chráněná území. Velkoplošná chráněná území jsou národní parky (NP) a Chráněné krajinné oblasti (CHKO). V České republice byly vyhlášeny 4 národní parky a 25 CHKO (http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/300/036902. pdf?seek=1465902980).

Mezi maloplošná chráněná území patří: národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památka (NPP), přírodní rezervace a (PR) přírodní památka (PP).

Zvláště chráněná území jsou značena tabulí se státním znakem a označením příslušné kategorie ochrany a názvem.

Druhým hlavním směrem ochrany přírody je druhová ochrana. Je řešena vyhláškou 395/1992 Sb. (http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/vyhlaska_395_1992.pdf). Rozlišuje tři kategorie chráněných druhů: § 1 – kriticky ohrožené druhy, § 2 – silně ohrožené druhy a § 3 – ohrožené druhy.