Úkol 7, 8

Postup:

Poslední dva úkoly mají demonstrovat procesy vedoucí ke klimatickým změnám a jejich následkům. Plovoucí led je podle Archimédova zákona v rovnováze se vztlakem vody, proto led na hladině oceánu (vody v misce) po roztátí výšku hladiny neovlivní, zato přítok vody z pevniny (okraj misky) hladiny zvyšuje. Tání ledu v Severním ledovém oceánu výšku hladiny oceánu neovlivní, zatímco tání horských a pevninských ledovců (např. v Grónsku) výšku hladiny ovlivňuje. Tato tzv. glacioeustáze, tedy tání ledu nebo vázání vody do pevninských a horských ledovců, vedla v geologické minulosti ke kolísání hladiny na úrovni asi 100 m oproti současnému stavu.

Posledním pokusem lze demonstrovat existenci a uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry. Pokud umístíme kousky vápence do širší kádinky a zalijeme octem (případně zředěnou HCl, pokud je pokus pouze demonstrační a prováděn učitelem, pokus je efektnější), začnou se vyvíjet bublinky CO₂ . Že jde o CO₂ lze dokázat malou plovoucí svíčkou, kterou na začátku pokusu položíme hořící na hladinu. Po několika minutách se zvýší hladina CO₂ nad hladinou. Svíčka by měla zhasnout, protože pro hoření potřebuje kyslík. Z pokusu je možné dedukovat, že při zvětrávání některých hornin (vápenců) nebo (a také) spalování organické hmoty (parafín svíčky) vzniká oxid uhličitý, který je důležitým skleníkovým plynem. Učitel by měl žákům vysvětlit, že množství CO₂ v atmosféře a jeho pohlcování či uvolňování horninovým prostředím a rostlinným krytem je jedním z nejvýznamnějších faktorů, který ovlivňuje klima na Zemi. Proto v geologické minulosti byly i situace, kdy byla Země kromě úzkého pásu při rovníku zcela zamrzlá („Snowball Model“ – Země jako sněhová koule v prekambriu), neboť klima bylo celkově vyrovnanější a teplejší, kdy tropický pás byl výrazně širší než v současnosti („Greenhouse Model“ – Země s mírným klimatem a listnatými lesy až na pólech a v oceánu).