Pomůcky pro dvojici/skupinu:
2 l PET láhev, písek, tužka s gumou, brčka/špejle, výkres, nůžky, špendlík/hřebíček, papírový talíř
Postup:
Učitel nejdříve s žáky diskutuje o větru. Klade jim otázky, jejichž prostřednictvím se po kouší identifikovat jejich představy o větru: Co je podle vás vítr? Jak zjistím, zda venku fouká, pokud jsem doma a dívám se přes okno? Jak silný může být vítr? Uměli byste i vy ve třídě vytvořit vítr? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč? Následně se žáků ptá, zda je možné vítr změřit. Pokud ano, tak co (směr a rychlost) a jak?Pokud žáci nebudou umět odpovědět, připomene jim zprávy z předpovědi počasí, kde se udává směr a rychlost.
V prvním úkolu by měli žáci sami navrhnout, jak by mohli zjistit směr větru. Mohou udávat různé způsoby – např. pozorováním pohybu listů na zemi, koruny stromů, kouře z komínů a pod. Následně jim poskytne různý materiál a pomůcky (brčka, papír, lepidlo, nůžky, špejle a pod.). Úkolem žáků bude vytvořit návrh větrné směrovky, jejímž prostřed nictvím by dokázali zjistit směr větru. Tím, že žáci své návrhy nejdříve zakreslí, jsou nu ceni zamýšlet se nad postupem práce a jednotlivými kroky jejich práce. Také se tímto způsobem učí vytvářet jednoduchá schémata.
Kromě toho, že směrovník bude ukazovat směr větru, je důležité, aby žáci uměli určit i jeho směr, t. j. zda jde o severní vítr (který bývá chladnější), jižní a pod. Žáci by si měli uvědomit, že to, odkud vítr přichází, ovlivňuje charakter počasí.
Z toho důvodu by měli žáci i navrhnout, jak by mohli zjistit směr, odkud vítr přichází. Nejjednodušším způsobem k určení světových stran je použít kompas.
V případě, že by žáci nevytvořili žádný návrh na výrobu směrovníku, učitel jim může předložit vlastní náčrt. Tímto způsobem může u žáků rozvíjet způsobilost pracovat podle jednoduchého náčrtu.