Úkol 4

Žáků se zeptá, které auto bude podle nich teplejší, když na obě svítí Slunce – bílé nebo černé. Nechá žáky popřemýšlet o  předložených výrocích na obrázku – žáci se přikloní k výroku/výrokům, se kterým(i) souhlasí spolu s odůvodněním své volby. Pokud nesou­ hlasí ani s jedním výrokem, mohou vytvořit vlastní.

Následně s nimi vede diskusi o tom, se kterým výrokem souhlasí, přičemž od nich poža­ duje i odůvodnění. Je vhodné, pokud žáci odůvodňují své názory prostřednictvím vlastní zkušenosti (např. „Já si myslím, že tmavé auto bude teplejší, protože když jsem běžel bos po asfaltové cestě, tak mě nohy více pálily, než když jsem se postavil na trávník.“). Své předpo­ klady zapíší do pracovních listů.

Učitel se pak žáků zeptá, jak by mohli své předpoklady ověřit. Nechá žáky ve skupinách diskutovat, aby navrhli postup práce na ověření svých předpokladů o zobrazovaném jevu. Žáci mohou navrhnout, že by si např. oblékli bílé a černé tričko – tímto způsobem by asi nedokázali teplotu změřit (šlo by jen o subjektivní vyjádření). V případě, že by měli žáci s návrhem problém, učitel jim s návrhem pomáhá.

Uvedený problém mohou prozkoumat pomocí dvou stejných sklenic (např. plastové/pa­ pírové kelímky na kávu), přičemž jeden obalí bílým papírem a druhý černým. Je důležité, aby byly papíry stejného druhu, jen jiné barvy. Na vrch sklenic umístí víčko, do kterého předem vyvrtají díru na umístění teploměru (takto upravené víčka si může učitel předem připravit). Do otvoru na víčku umístí teploměr tak, aby byla stupnice nad víčkem a spodní část teploměru pod víčkem (teploměry by měly ukazovat stejnou hodnotu). Teploměr při­ pevní ve víčku plastelínou, čímž zabrání unikání tepla. Tímto způsobem učitel podporuje rozvoj způsobilosti objektivně zkoumat realitu.

Následně teploměr umístí do sklenic. Je důležité je upozornit na to, aby ani ve víčku nebyla žádná díra ani mezera, přes kterou by mohlo unikat teplo. Takto vytvořené sklenice umístí na sluneční světlo. Po uplynutí cca 30 minut žáci zkontrolují hodnotu a výsledky zapíší.

Složitější variantou může být zaznamenávání teploty v  obou sklenicích v  pravidelných intervalech (např. každých 5 min.). Aby si mohli žáci kontrolovat uplynulý čas, mohou využít např. přesýpací hodiny nebo stopky. Výsledky opět zaznamenají a na jejich základě vytvoří závěr, přičemž se vrátí k otázce na začátku aktivity, kterou zodpovídají.