Úkol 9

Pomůcky pro dvojici/skupinu:

prak, polystyrenová koule, měřicí pásmo

Postup:

Zatímco v Úkolu 8 žáci zkoumali, jak udržet kouli co nejdéle ve vzduchu, devátý úkol je zaměřen na zkoumání toho, jak dostat kouli co nejdále od místa vyhození. I když na první pohled to pro žáky vypadá tak, že jde o stejné zkoumání - čím déle bude ve vzduchu, tím dále dopadne, není tomu tak. Příkladem je vystřelení koule směrem nahoru. Koule je sice ve vzduchu poměrně dlouho, ale padne velmi blízko místa, ze kterého byla vystřelena. Na toto je vhodné upozornit.

Znovu učitel nejdříve žádá od žáků vytvoření předpokladů. Situace jsou stejné jako v předchozím úkolu. Poměrně jednoduché je předpokládání dopadu v posledních dvou situacích (C a  D) – jestliže působíme na kouli ve směru působení gravitační síly nebo v přesně opačném směru. Zajímavé je však diskutovat s žáky o tom, zda je třeba vystřelit kouli víceméně vodorovně s povrchem země (tedy kolmo na působení zemské gravitace) nebo šikmo vzhůru. Abychom realizací aktivit rozvíjeli i samotnou představu o způsobování pohybu předmětů působením více sil, je vhodné, pokud učitel uvedeným způsobem diskutuje se žáky (t. j. stále připomíná působení gravitační síly a porovnává ho se směrem působení síly u vystřelení koule z praku). Své předpoklady si žáci ověří a výsledek formulují na základě získaných dat. Vzhledem k tomu, že vzdálenost dopadu předmětu nezávisí přímo úměrně na úhlu vystřelení předmětu (viz obrázek k následujícímu úkolu), je vhodné v tomto úkolu zajistit, aby žáci stříleli kouli z praku maximálně ve 45° úhlu. Jak je vidět na diagramu, pokud například vystřelují kouli v 20° a 70° úhlu, předmět dopadne na stejné místo. Aby byl pro žáky výsledek z devátého úkolu jednoznačný, je vhodné, pokud žáci zjistí, že je třeba předmět házet ne kolmo na směr působení gravitační síly, ale v určitém úhlu. Více se tomuto zkoumání mohou žáci věnovat v následujícím úkolu.