Úkol 19

Pomůcky pro dvojici/skupinu:

sponka, magnet, papír, flís, plastelína (příp. vlastní návrhy povrchů)

Postup:

Cílem úlohy je zjistit, že velikost třecí síly, která působí proti pohybu předmětů po podložce závisí na tom, jaký mají předmět a podložka, po níž se předmět pohybuje, povrch. Postup měření je stejný jako v předchozím úkolu. Princip spočívá v tom, že magnet přitáhne sponku z menší vzdálenosti, pokud se nachází na povrchu, který způsobuje větší tření. T. j. na rozhýbání předmětu je třeba na něj působit větší silou.

Žáci nejprve uloží sponku na papír a zjistí, z jaké vzdálenosti bude magnetem přitažená. Jak v  předešlém úkolu, i  zde je třeba magnet k  sponce přibližovat vždy stejnou stranou (buď severním nebo jižním pólem magnetu), abychom získali srovnatelné výsledky. Měření opakují třikrát, aby mohli vyloučit případnou chybu v měření. Potom uloží sponku na flís a měření zopakují. Třetí měření realizují se sponkou uloženou na tenké vrstvičce plastelíny. Zkoumané povrchy mohou zaměnit za jiné, dle vlastního výběru. Zajímavé výsledky mohou získat například pozorováním přitahování sponky uložené na jemném posypu písku na papíře nebo uložené na brčkách.

Ze zkoumání vytvoří závěr o tom, kdy vzniká větší tření, t. j. kdy je třeba na rozhýbání předmětu uloženého na podložce použít větší sílu a kdy naopak menší. Žáci porovnávají povrchy, po kterých se sponka hýbala obtížněji s těmi, po kterých se hýbala snadněji. Na základě odpozorovaných podobností a rozdílů se pokoušejí charakterizovat vlastnosti povrchů, které snižují nebo zvyšují tření. Výsledek je tím důvěryhodnější, čím více různých povrchů žáci vyzkouší.