Úkol 20

Pomůcky pro dvojici/skupinu:

obrázek Concept Cartoons©

Postup:

Úkol je také zaměřen na zkoumání třecí síly. Stejně jako předchozí dva úkoly může být použita v  podobě diskuzního vstupu do problematiky tření. V  úkolu je využita metoda Concept Cartoons © . Podobně jako v některých předchozích úkolech využívajících tuto metodu, důležité je vytvářet prostor pro zdůvodňování tvrzení pomocí předchozích zkušeností žáků.

Žáci si prohlédnou obrázek a to, jak se k němu vyjadřují různé postavy z obrázku. Jejich prvním úkolem je přemýšlet ve skupině o  tom, se kterým z  výroků by sami souhlasili. Kromě vyjádření souhlasu s  jedním z  výroků, je třeba žádat od žáků, aby si zapsali i  zdůvodnění. Zdůvodnění má podobu opory v  předchozí zkušenosti, t. j. může to být příhoda nebo nějaká zjištěná situace, podle níž žáci usuzují, že by mohl být ten který výrok pravdivý. V této části úkolu je vhodné vést žáky k tomu, aby se ve skupině dohodli, není však nezbytné, aby ke shodě s určitostí došlo. Snaha o shodu má vyprovokovat dostatečné odůvodňování vybraného výroku předchozími zkušenostmi. Žáci si však nakonec mohou zapsat individuální předpoklady. Následně učitel moderuje diskusi v celé třídě. Cílem je shodnout se na řešení, a  to prostřednictvím argumentace, která je důvěryhodná a  přesvědčivá. Učitel proto názory nehodnotí, jen je porovnává a upozorňuje na rozdíly v názorech a zejména na rozdíly ve zkušenostech, pomocí kterých žáci podporují svá tvrzení. 

Z diskuse přirozeně vyplyne několik výzkumných otázek. Obrázek poskytuje stimul pro využívání předchozí zkušenosti, čím jsou představy žáků připraveny na modifikaci. To znamená, že samotná situace zobrazená na obrázku nemá jednoznačné řešení, má vést k  identifikaci toho, co je třeba prozkoumat. Výrok, na kterém se nakonec žáci shodnou jako na nejpravděpodobnějším učitel formuluje v podobě výzkumné otázky a vede žáky k návrhu postupu, jak by zjistili, jestli je to ve skutečnosti tak. Například žáci se mohou shodnout na tom, že těžší předmět se bude posouvat lépe, nebo hladší předmět se bude posouvat lépe; není však problém, pokud žáci vysloví i  kombinaci, například, že těžký a hladký předmět se bude posouvat lépe.

Předtím, než začnou žáci navrhovat postupy, pomocí kterých by ověřili své předpoklady, učitel se věnuje diskusi o tom, co to znamená, že předmět se pohybuje po nakloněné desce lépe. Termín „lépe“ nespecifikuje proměnnou, kterou je třeba zkoumat. Úkol proto vede mimo jiné žáky k tomu, aby měli vždy tendenci přesně určit, co je předmětem zkoumání. Žáci se například mohou shodnout na tom, že lépe klouže předmět, který se dostane z vrch ní části desky k dolní části desky nejrychleji. Zajímavé je však také řešení, že snadněji klouže ten předmět, na jehož pohyb po desce směrem nahoru je třeba vynaložit menší sílu. Zatímco v prvním případě žáci hledají takový postup, v němž by objektivně porovnali rychlost pohybu dvou těles po nakloněné desce, v druhém případě hledají takový postup, kterým budou umět objektivně porovnat sílu, kterou je třeba vynaložit k vytažení předmětu po desce nahoru.